bujabéza

Kromě větších akcí, který vydají na samostatnej příspěvek, je tady taky spousta menších věcí a setkání. A ty se teď pokusim nějak shrnout. Jenom tak pro představu, jak je to tady občas rozmanitý. A hlavně že díky těmhle malejm setkáním si postupně vytvářim nějakej komplexnější obrázek o Marseille.

Ale začnu od toho nejvyššího. Minulej tejden byla na radnici nějaká konference o spolupráci Unie a obcí. Měli jsme tam stánek za Parlament, takže naším úkolem bylo řádně pověsit plakáty, řádně zalepit krabice izolepou a pak stát, usmívat se a odpovídat na dotazy, na který neznáte odpověď. Kromě rautu na tom bylo nejzajímavější asi to, že tam byl Alain Juppé, krycí jméno Alan Župan. Někdejší premiér , ministr zahraničí, současnej starosta Bordeaux. Viděla jsem ho jen z dálky, ale i tak se to počítá, ne? Zřejmě nejbizarnější zážitek z týhle akce byl, když se ke mně přitočil nějakej pupkatej páprda a vyhrnul na mě: Pro Evropu, nebo proti?! Tak jsem něco zakoktala, načež zmizel a za chvíli mi pod nos podstrčil papírek se svým číslem a říká: Jmenuju se Šerif a kdybyste někdy jela do Aix, tak mi zavolejte! Znělo to tajemně.

Z vysokých kruhů se přenesme do prachobyčejnýho marseillskýho baru. Jak jsem se tam ocitla? Občas si tady připadám jako v nějaký počítačový hře, kde dostáváte různý indicie. Některý využijete, jiný ne. Tuhle jsem dostala v tý burákový kavárně. Šla jsem si tam jednou číst. Burákovej číšník tam nebyl, ale byl tam jinej s chutí povídat si ještě větší než tamten. A ten mi říká, že tady zná jednoho Čecha, co vlastní bar a že se tam mam někdy zastavit, že je srandovní. Nějakej jinej den jsem chtěla jít do kina a měla jsem chvíli čas po práci, tak si řikám, že se tam zastavim a zjistim co je zač. Myslim, že je velká část lidí, u kterých se dá předpokládat, že jejich odchod do ciziny je spíš útěk. Ať už před čimkoliv. Nevim proč, ale tady jsem tušila nějakej složitej rodinnej příběh. A to se taky částečně potvrdilo. Byl dost překvapenej. A hlavně veselej. Nejspíš proto, že už měl v sobě evidentně pár skleniček. Řikej mi Rado, ne? V Marseille je už 25 let. Tu složitou historku odchodu jsem úplně nepochopila, ale stál za tim nějakej problém s pohřbívánim babičky a následnej rodinnej rozvrat či co. Je vlastně víc Francouz než Čech. Jeho čeština už byla místy dost legrační. Nejenže často opakoval slovo jářku, ale různě taky motal slova. Nejvíc mě asi pobavila dřevní kost (=kostní dřeň). Myslim, že chtěl, abych vypila víc piv, než jsem chtěla já. Dala jsem si dvě, zatímco on vypil asi tak deset skleniček vína. Zná půlku Marseille, za tu dobu, co jsme tam seděli, ho přišlo pozdravit asi tak třicet lidí. Nakonec mi řekl, že mu to kino ve čtvrti s trochu pochybnou pověstí nepřipadá jako dobrej nápad pro samotnou holku takhle večer. A tak jsem nešla. Možná totiž neni jen patron (ve francouzšině vedoucí, šéf) baru, ale i patron v mojí počítačový hře, a mělo to tak bejt, aby mě pomyslně ochránil a ten večer jsem tam nešla, i když by se nejspíš nic nestalo.

A pak se na scéně objevil Lagašon. To je teda jenom přezdívka. Bylo to tak, že jsem původně u Lagašona a jeho přítele měla bydlet. Podle fotek měli strašně pěknej byt, navíc hned vedle oblíbenýho náměstí La Plaine. Nakonec to ale bohužel nedopadlo, protože našli někoho známýho. Nicméně Lagašon říkal, že aspoň někdy zajdeme na kafe. Ozval se  v úterý, že je v Mucem vernisáž výstavy J´aime les panoramas a že je to přístupný pro veřejnost. Večer jsem ještě v Mucem nebyla, tak mě to dost nalákalo. Sraz u kola.

Bylo tam milion lidí, ale výstava byla pěkná, různý pojetí panoramat v umění (bylo tam i Maroldovo, hehe). Nakonec jsem se musela sama sobě až smát, když jsem tam tak stála se skleničkou vína mezi všema těma uměleckejma Francouzema a myslim, že jsem důležitě pronesla něco jako: Tato výstava mi připadá jako velmi zajímavý koncept!

Z Lagašona se vyklubal hrozně inteligentní a zábavnej člověk. Hodně se zajímá o Marseille, dokonce je autorem hojně navštěvovanýho twitterovýho účtu s různýma aktualitama a komentářem. Celkem mě zasvětil do aktuální politický situace, i když už jsem půlku zase zapomněla. Myslim, že už jsem tu jednou psala, že novej starosta je trochu problematická postava. Nicméně tenkrát jsem to nějak špatně pochopila. Žádnej novej starosta není, ten současnej je naopak hodně starej. Drží se už snad tři volební období. Je to takovej postarší konzervativec, kterej má strašně silnej mandát. Pomáhá mu hlavně to, že levice si to pokazila tim, že byla napojená na místní mafii. Takže tenhle děda, co navíc pronáší dobrý bonmoty, má neotřesitelnou pozici. Věci, který vypadaj navenek dobře, jako třeba Mucem, zařídit umí, neumí ale řešit skutečný problémy a věci dlouhodobějšího charakteru. Ptala jsem se Lagašona, co on osobně vnímá jako největší problém Marseille. Odpověděl, že chudobu. Od toho se podle něj odvíjí všechny ostatní problémy. A to je to, co starosta neřeší. Chybí podpora neziskovek, vytváření pracovních míst, systematický vzdělávání atd. atd. Lagašon má ale Marseille rád a nedá na ni dopustit, vyhnalo by ho snad jen to, kdyby výrazně stoupla podpora Front national. Dneska jsme byli na snídani, pak se k nám připojila ještě Zuz a dali jsme si oběd v tom bytě, kde nebydlim:) A ještě jedna zajímavost, jeho přítel je herec a jednou hrál v Avignonu s Husou na Provázku v Morávkový hře, která vycházela z Havlovejch textů.

No a pak došlo konečně na setkání s klukama z baťohu, jak jsem je potkala ve Friche. Už jsme se domlouvali dlouho, ale pořád to nějak nevycházelo. Jmenujou se Izem a Frank. Izem dělá nějaký školení o tom, jak ekologicky stavět, a Frank pracuje v kanceláři pro Calanques. Vzali mě do nějakýho klubu kousek dál od centra. Byl to takovej trochu alternativní prostor, zahrada s žárovičkami a vnitřní bar. Když jsme přijeli, tak teda zrovna policie ukončila venkovní produkci, takže už byl jenom DJ vevnitř. Nejvíc mě na tom asi zaujalo to, že tam bylo hodně lidí kolem čtyřicítky, možná i starších. Vedli jsme o tom debatu a dozvěděla jsem se překvapivou věc, že tzv. bobos, což jsem si celou dobu myslela, že je francouzskej termín pro hipstery, vůbec není hipster, ale Boheme bourgeois. Takže takovej odrostlej hipster z Vinohrad, co už má peníze a potrpí si na dobrý kávičky a nejspíš taky chodí na vernisáže a pronáší moudra o umění. Tak takoví tam přesně byli, protože to byla trochu lepší čtvrť.

Zaujalo mě taky to, že kluci říkali, že je dost častý, že takhle ven se choděj bavit právě lidi mezi čtyřiceti a padesáti, což mi přijde, že u nás tolik není. A prej to může bejt taky tim, že se hodně lidí ve Francii rozvádí a v tomhle věku pak začínaj tak nějak nanovo žít. S tím souvisí i téma péče o děti, což ostatně potvrzujou i moji tatínkové. Že ve Francii jsou si, aspoň podle kluků, čím dál víc muži a ženy rovný. A že třeba péče o děti nebo vaření se nebere jako vyloženě ženská záležitost a že to často bejvá právě naopak. Je pravda, že i ve městě už jsem předtim zaregistrovala poměrně víc chlapů s kočárkama než u nás. I když se to samozřejmě těžko zobecňuje.

Tak takhle to zatim vypadá v mojí marseillský kavárně, o dalších hostech vás budu průběžně informovat:)