Profesionální maminka

Konec posledního příspěvku je důkazem toho, že jsem si představovala, jak se nastěhuju do novýho bytu a napíšu nějaký dobrý historky. Věci se ale někdy nedějou tak, jak si je člověk maluje. Ke stěhování nicméně došlo, nebojte, a asi už nikoho nepřekvapí, že součástí bytu je dítě ve střídavý péči, tentokrát jen jedno. A taky kocour Grizzly. Táta si řiká Darel.

Vzhledem k tomu, že jsem od malička vždycky bydlela pod střechou, uvítala jsem posun o čtyři patra vejš oproti Thierrymu. Stejně jako v letadlech, i v bytech mam ráda výhledy a balkónky (balkónky v letadle jsem teda popravdě ještě nezkoušela). Tady mám obojí.

20151104_071535

U Thierryho mi trochu chyběl lidštější přístup. Tady jsem lidskost dostala v nejčirejší podobě hned za dveřma. Chvíli po tom, co jsem se zabydlela a libovala si, jak to mám dobrý, mi Darel říká, že má špatnou zprávu. Čekala jsem zase nějaký problematický zavírání záchodu. Kdybych věděla, co přijde, měla bych radši sto záchodů bez dveří než tohle.

Darelovi umřel předchozí den jeden z nejlepších kamarádů. Opravovali dům. Najednou upad, nehýbal se. Snažil se ho zachránit, ale už to nešlo. Vedle v pokoji zůstal syn a těhotná manželka. Prostě šílený. A teď vedle v pokoji já a sedmiletá dcera. A on nejspíš s největší chutí řvát a kopat do zdi. Místo toho chodil tiše kouřit a brečel, tiše. Prázdnota nemá tvar ani vůni. Přesto dokázala proniknout přes dvoje dveře. Moc jsem nevěděla co dělat, ale pak mi přišlo nejlogičtější jít se zeptat, jak mu je. Špatně. Seděl tam v přítmí pokoje. V uších hudbu, před očima film, snažil se využít všechny dostupný cesty k úniku od reality. Dospělej vyřízenej chlap. Skelnejma očima se na mě, nebo spíš skrze mě, díval a opakoval ty věci, co říkaj lidi, co se právě setkali se smrtí. Že to nechápe. Že to den předtim bylo v pohodě. Že je to nefér. A že je náš život křehkej. A já mu říkala ty věci, co se v takový situaci říkaj. Že je mi to líto. Že to za tejden bude lepší. A že se to stává.

Nemohla jsem spát. Koukala jsem do stropu a přemejšlela o tom, jak jsou věci nefér a jak je život křehkej. Tma. Prázdno. A pak se spustil mistrál a začal mlátit okenicema, jako o život.

Ale teď k něčemu veselejšímu. Asi by vás zajímalo, jaký to vlastně bylo u Thierryho. Kdybych mu dávala hodnocení úplně upřímně, napsala bych tohle:

  1. v pokoji byla občas pěkná kosa a tma
  2. wifi v oblasti postele byla celkem slabá, ve spojitosti s bodem číslo 1 to vnímám jako problém
  3. ale mam pěkný tlustý fusekle z HMka, díky
  4. taky děkuju za tenhle větrák, vzhledem k tomu, že jsem si zapomněla fén, tak celkem posloužil
  5. 20151029_215737
  6. měla bych otázku, pro koho byly ty prášky proti depresím a úzkosti v kuchyni, želvy vypadaly celkem vyklidněně, nejspíš jsem si taky občas měla zobnout
  7. 20151017_142601
  8. to, že děti řeknou, že je u mámy něco lepší, neni důvod, abys to s nima pak řešil dvě hodiny, doporučuju příště taky lupnout nějakej prášek
  9. ale ta arménská růže na záchodě voněla fakt hezky, měla jsem to všude blízko a na začátek to vlastně bylo fajn. Jo a taky se mi líbily ty vyskládaný kamínky ve tvaru srdíčka, trochu jsem je ale rozbořila, tak snad jsem nenarušila čakry, o kterých tak rád čteš

No a teď přichází zase ta otázka, co je fér a nefér? Napsat na airbnb upřímný hodnocení, včetně mínusů, aby ostatní věděli, co je čeká? Anebo napsat hezký hodnocení, protože nikdo přece nechce mít špatný hodnocení, že jo! Svoje názory můžete napsat do komentářů, ještě mam tak tejden na rozmyšlenou:)


One thought on “Profesionální maminka

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s