bujabéza

Chápu, že je fajn mít moře a krásnou přírodu okolo, ale takovej park v centru taky neni k zahození. Nicméně v Marseille si to asi moc nemyslej. Parky jsem zatim napočítala dva, když pominu dětský hřiště, kde jsou trávníky metr krát metr. Občas je to taková zábava po práci, že se obleču do běžeckýho a jdu hledat park. Končí to tak, že chodim půl hodiny po ulici v legínách jako blázen a pak to většinou vzdám. Abych jim nekřivdila, tak jeden park, a docela známej, přece jen kousek ode mě je – Parc Longchamp. Nicméně zamykaj ho v šest, takže večer si můžete tak akorát udělat pár shybů na zavřený bráně.

Jednou jsem tam byla o víkendu a stejně mi připadal takovej nafintěnej, takže bych tam vlastně ani chodit nechtěla (vždycky je potřeba si to nějak odůvodnit). Posuďte sami:

Jediný, co je na něm dobrý, je, že když svítí sluníčko, tak se dá zasednout na tyhle vyhřátý plošinky a v klidu si tam třeba luštit křížovku jako tahle pani.

Nebo probrat drby s kámoškama.

Ahoj, všechno v pohodě? Ludovicovy zprávy v češtině mě vždycky pobavěj. Naposled mimo jiné psal, že si půjčil v knihovně Markétu Lazarovou a že bysme mohli něco podniknout. Trochu jsem se vyděsila, že spolu ty dvě informace souvisej a že si představuje neděli s Markétou, proto jsem zburcovala Zuz. a nedaly jsme mu na výběr. Jde se do toho druhýho parku, Borély, protože jsme tam ještě nebyly. Navíc o něm všichni básněj jako o megaparku a plicích Marseille. Ludovicovi jsme neřekly, že taky víme, že v Pagnolově filmu Tatínkova sláva si jedna tetička nabrnkla majitele tohodle nóbl parku a že tajně doufáme v to samý.

Časy, kdy se tady promenádovala bohatá provensálská třída s paraplíčkama, jsou ale dávno pryč. Dneska to tady vypadá spíš jako nedělní odkladiště pro chudší vrstvy, který nemaj auto, takže nemůžou zmizet někam mimo Marseille. Navíc tu nepochopitelně všichni jezděj na podivnejch tříkolkách, snad aby se v parku při neděli moc nenamáhali.

Jinak je to taková Stromovka se zámkem uprostřed, kde je muzeum archeologie, módy, keramiky nebo čehosi. Vypadalo to úplně opuštěně a Ludan řikal, že tam nikdy nebyl a ani nepůjde. Znělo to rozumně.

Na druhou stranu se v Borély přece jen i trocha tý přírody najde.

Můšete, prosím, mluvit česky? Prosil nás Ludan. A tak jsme se bavili napůl česky, napůl francouzsky, napůl o Praze a napůl o Marseille. Ludan to tu nemá rád, přiznal se, že vlastně nemá vůbec rád Francouze. Prahu máme rádi všichni a Čechy taky. A když už jsme tak kvákali na břehu rybníka, pomysleli jsme na rádio Žábu a na to, že bysme tam mohli udělat česko-francouzskou reportáž, tak uvidíme, jak to dopadne.

S největším esem se ale Ludan vytasil až na konec. Místní botanickou. Bylo tam sice vstupný tři eura, ale u vstupu neohroženě zahlásil, že je nezaměstnanej, takže jsme dostali slevu. Nezaměstnanej neni a takovej svatoušek, jak se zdá, zřejmě taky nebude. Po meditaci v čínskym altánku totiž klidně natrhal kytky, který se nám líbily. Myslim, že tím chtěl demonstrovat svůj vzdor vůči Francii.

To už se ale schylovalo k večeru, Ludovic se podíval na hodinky a česky prohlásil: Kolik už je let?? Na některý otázky se těžko odpovídá… stejně jako na to, proč tu sakra nemaj víc parků.