O vyvěračce řeky Sorgue se řiká, že je to jeden z nejlepších a největších pramenů v Evropě, rozhodly jsme se proto s Claudií, že bysme u něj mohly oslavit shledání po létě a uniknout taky mistrálu, kterej o sobě znovu dává vědět. Cesta se chtě nechtě nabízela přes další atrakci jižní Francie a asi desátý provensálský Benátky – město Isle sur la Sorgue.
Dávnou vesnici uprostřed bažin proslavilo hned několik věcí: kanálový strouhy, mlýnský kola a fašistický kruhy. Přes celou Francii se sem taky táhnou fanoušci zpěváka Renauda, kterej tady na starý kolena holdoval nejdřív hře pétanque, později alkoholu.
Množství bank ve městě naznačuje, že se tady daj taky dobře utrácet peníze. Buďto za předražený věci na jednom z nejznámějších trhů v kraji, anebo za starožitnosti, který z Isle, po Saint-Ouenu a Londýně, dělaj třetí evropskou blešákovou destinaci. Pozor předevšim na svůdnou vykladačku budoucnosti, který jsme málem podlehly a za 40 euro si nechaly vyvěštit, že v budoucnu potkáme nový lidi, nejspíš na večírku salsy, a možná budeme cestovat, tak jako sdělila předchozím dvěma obětem.
Bez znalosti budoucnosti i cesty jsme se vydaly směrem k prameni a vesnici Fontaine de Vaucluse. Ze tří mizernejch místních zdrojů se ale záhy ukázalo, že se tam rozhodně nedá dojít pěšky a tak jsme začaly nešťastně bez cíle bloumat kolem řeky. Těžko říct, jestli už tohle bylo ve věštecký kouli, ale najednou rozhrneme křoví a na řece se zjeví až nepříjemně usměvavej blonďák v kajaku. Po pár víc a míň povedenejch tricích s přehazováním pádla na jednu a na druhou stranu a mrkáním očima modřejšíma než průzračná voda v mělčinách La Sorgue už nemusel dělat víc.
A tak za chvíli zhypnotizovaně vyndaváme peněženky a najednou nejenomže sedíme v lodi a sjíždíme Sorgue na kajaku, ale ještě se smějeme jeho trapnejm vtipům. Na vyvěračku úplně zapomínáme a s předkem kajaku permanentně zabořeným ve křoví se snažíme pochytit aspoň něco z výkladu o řece. Třeba že u ní vysedával Petrarca a toužil po Lauře, že na dům na břehu Sorgue asi nikdy mít nebudeme, že se místním lodím říká négo chin (od slova noyer chien – topit psa). A taky že je lepší přijet na podzim, kdy nebudete chtít topit ani psy ani všudypřítomný vodáky.
Ale co bude na podzim, vám bohužel zatim bez výkladu budoucnosti říct nemůžu, a tak doporučuju se nechat překvapit. Třeba taky narazíte na nějakej svůj kajak ve křoví!
A já si věštim, že jednou tu vyvěračku stejně pokoříme.
PS: Půjčovna kajaků v Isle sur la Sorgue: http://www.ccki.fr/
bujabéza 