Saintes-Maries-de-la-Mer. Poutní vesnice v Camargue pojmenovaná po dvou pronásledovanejch Mariích, který sem údajně kdysi zamířily na loďce ze Svatý země. Proč by sem proto nemohly v plechový bárce přijet dvě Češky pronásledovaný pomstychtivými Francouzi ze svatýho Cannes. Jedna v noci. Cikán na pláži brnká na kytaru sladkobolný songy. Moře a hvězdy jsou jenom jeho, nerušíme ho a parkujeme zlatý pneumatiky vedle dřímajících karavanů a maringotek.
Noční klid je ráno ten tam. Poutníci, který se nevešli do kostela na mši, krouží jako vosy okolo stánků s lákavými suvenýry: nože, květinové doplňky a sošky černý Sáry – patronky Romů, převtělené Bohyně Kálí a zachránkyně oněch Marií.
Volíme květinový doplněk a jdeme nábožně zevlovat před kostel a očumovat jezdce na koních. Klobouky, koně a ostrý slunce připomínaj spíš jižní Španělsko než Francii. Kněz ohlašuje začátek poutě a nad hlavama svatých gaučů přeletí hejno ptáků. Andaluská kinematografie by mohla závidět.
Jezdci, krojovaný Arlesiánky a podivný předměty vynořující se z útrob kostela: kříže, monstrance, miniatury romských povozů a nakonec… slavná bárka se dvěma Mariemi. Průvod se dá do pohybu a štráduje si to unaveným letním krokem rozpálenejma ulicema k moři. Salut salut aux Saintes Maries. Ústřední hit je dost nakažlivej, a tak si za chvíli taky prozpěvujeme pod čůrkama potu a spolu s procesím se šineme k pláži.
Kruh se uzavírá. Pouť vrcholí. Bárka s Mariema už je skoro v moři, aby to měly co nejblíž k domovskýmu Izraeli. Umělý figurky jsou nejspíš spokojený, to samý se ale nedá říct o koních, který namáčení do vody nesnášej úplně libě. Stejně jako někteří poutníci.Ty aspoň žene touha za nejlepším selfíčkem. Ani selfie tyče ale naštěstí důstojnosti mořskýho rituálu neuberou.
Ale dost povznášení. Po intenzivním duchovním zážitku je potřeba se pořádně najíst. Paella a cikánská hudba na každym kroku nechávaj doznít zážitky z pelerináže. Náboženský zábavy už bylo moc, a tak jdeme do našeho oblíbenýho plážovýho baru Tahiti a zbytek dne už řešíme jenom, jestli má barman svaly z posilovny nebo z toho, jak každej den šteluje lehátka.
Slušní Češi říkali, že cikáni kradou. Schválně jsme spaly v autě a skoro schválně ho nechaly i přes den odemčený. Nikdo nás neobtěžoval, ani nevykrad. Jenom hrál na kytaru. A smál se. Tak já nevim.
Asi nezbejvá než tuhle pouť doporučit všem Čechům, slušnejm i neslušnejm.
