bujabéza

Dvojnásobný štěstí je, když má kamarád kamarádů krásnej pozemek v lesích u vesnice Buis-les-Baronnies v la Drôme Provençale, a když si v týhle vesnici shodou okolností užívá esoterickýho důchodu Desireless, zpěvačka hitu Voyage voyage. Pod záminkou úniku do přírody jsme se proto vydali ji navštívit. Podle tajnech zdrojů chodí každou středu na trh v psychedelickejch šatech. A tak jsme si stáhli z internetu potřebný fotky, podle kterejch uznáte, že poznat ji vypadalo jako poměrně snadnej úkol.

Vzali jsme to přes Orange, kde jsme se chtěly s Ritou pokochat římskejma památkama. Ale Koray, kterej tam chodil na gympl, udělal tomuhle městu tak špatnou reklamu, že jsme nakonec svolily, že půjdeme na jeho jediný oblíbený místo – tajnou stezku nad divadlem, odkud kdysi házeli s klukama nejrůznější předměty na milovníky opery. Druhá nejoblíbenější zábava ve městě prej byla kopání do zdi, to jsme nechali na příště.

Přesídlili jsme proto do Vaisons la Romaine, kde se k nám blížila postava známá už z Orange. Bohužel to nebyla Desireless, ale Italo-Konžan, kterej byl na cestě z Bretaně pracovat do Drome na biofarmu. Měl velkej batoh i úsměv, a tak jsme mu nabídli, že ho tam hodíme autem. Na zápraží žlutýho hangáru už na nás čekala. A zase to nebyla Desireless, ale zlá farmářka. Široce rozkročená, ruce v bok, na krku obří kříž a špatně obarvený nebio vlasy. Bez pozdravu vyjela na našeho novýho spolucestujícího:

• Nemáš bejt Ital?
• No já jsem Ital.
• Nevypadáš.

Sjela černocha, kterej třesoucíma rukama hledal svoje papíry, pohledem voliče FN.

• Chtěl jsem se taky zeptat, jestli si tu můžu postavit stan, když tu budu pracovat ?

Rozhlédla se po svých biohektarech.

• Nemám tu místo. A vůbec, kde máš ty další tři lidi?
• Jaký tři lidi? Asi nepřijeli, když tady nejsou.
• A kdo jste vy?
• My ho potkali před hodinou.
• Ale já potřebuju pracovníky, takže to nejste vy ty lidi, co nepřijeli?

Za to, že jsme nepřijeli, jsme dostali celkem slušnou nálož. A tak jsme radši co nejrychlejc všichni naskákali do auta a odjeli z týhle absurdní debaty.

Výhoda je, že na pozemku v lesích a při procházkách olivovejma hájema i jarní přírodou s výhledem na Mont Ventoux člověk rychle zapomene na veškerý příkoří.

A s měšťáckou zvědavostí se ponoří do vyprávění J. o tom, co všechno bude pěstovat na svejch záhoncích, jak ráno rozmlouvá před kadibudkou s kancema, za úplňku pozoruje bdící přírodu a přes den si dává siestu pod lípou.

Idylka se samozřejmě rozplyne, když dojde řeč na lidi. Pani z farmy prej neni výjimkou a podle teorie J. místním obyvatelům život v údolí značně uzavírá i hlavu. Pod nedalekým městem Nyons, okdud jsem si doted v klidu kupovala olivy, je prej navíc nějaká divná energie, takže tam v podstatě všichni obyvatelé časem zešílej.

Jeden ze starostů přilehlejch vesnic si třeba libuje v tom, že chodí v uniformě ruskejch vojáků. Našeho hostitele už proto moc nerozhodilo, když jsme začali trénovat zpěv Voyage Voyage pro případ, že by se zjevila Desireless.

Nastal den D. Trh. Od cedule Buis-les-Baronnies jsme nakukovali do zahrad, podezřele zkoumali každou krátkovlasou starší ženu s excentrickými brýlemi zabořenými do rajčat a trénovali si případné rozhovory. Kroužili jsme a kroužili… a trh se končil…

Příběh má otevřený konec a tak můžete hádat, jestli jsme Desireless nakonec potkali, nebo nepotkali. Duch Voyage voyage každopádně prostoupil lesy v La Drôme od začátku až do konce… eternellement!

A protože příští tejden voyage voyage do Prahy, zvu vás v úterý 11. na křest nový knížky Bez práce nejsou bagety na Avoid, těšim se!

https://www.facebook.com/events/411248239728326/