bujabéza

Do vily Kérylos jsem zamířila na doporučení uměleckejch spolubydlících, když jsem při cestě za Klárkou hledala zábavu nedaleko Nice. A ukázalo se, že jejich umělecký doporučení nejsou vůbec špatný. Stačí si vyjet tři zastávky vlakem do nóbl letoviska Beaulieu-sur-Mer, kde se to honosnejma stavbama jen hemží. Svoje skromný domy tam maj rodiny Eiffelů nebo Rothschildů, Rejžkovi zatím váhají.

Kérylos prej ve starý řečtině symbolizuje mořskou vlaštovku, která přináší dobrý zprávy. Podle prozaičtějších výkladů je mořská vlaštovka prostě ryba, tak nevim. Každopádně tuhle vlaštovku usadil na útes nad mořem architekt Emmanuel Pontremoli a trvalo mu to šest let, od roku 1902-1908.

Kopii řecký vily si poručil boháč a renesanční muž Théodore Reinach. Archeolog, matematik, numismatik, historik, muzikolog a předevšim úchyl na Řecko. Syn německých bankéřů, který měl ke skromnosti blízko už od malička. Se svejma bratrama si například založili spolek JST (Je sais tout. Všechno vim.). Všechno věděl a kromě pěknejch peněz měl i celkem dobrej vkus, a tak se mu podařilo ve vile spojit řeckou klasiku s moderníma secesníma prvkama.

Nešetřil mramorem, alabastrem, ani exotickým dřevem. Nábytek rád doplnil slonovinou, drahou kůží nebo bronzem.

Při jídle rád spal, což mi bylo sympatický. V roce 1928 usnul na dobro a vila připadla Francouzskýmu institutu. Jeho potomci tam ještě pár let bydleli, až museli ustoupit muzeu. O tehdejšim životě ve vile si můžete přečíst třeba v nový knížce Villa Kérylos od Adriena Goetze. Anebo se tam jet podívat, což taky stojí za to. A nezapomeňte si schovat lístek z vlaku, je na něj levnější vstupný.

PS: Za výlet stojí i sousední Villefranche-sur-mer, kde se natáčela spousta filmů a opíjela spousta umělců. Bohužel se mi vybil telefon, takže mam jen dvě zásadní fotky: nepovedené panorama a já a spousta fialový.