bujabéza

Marseillský byty jsou jako zkažená bonboniéra. Nikdy nevíte, co vás překvapí. Tryskající voda pod postelí, chybějící elektřina nebo krysí doupě, všechno se může stát. A taky nejrůznější typy spolubydlících. Na koloky mam celkem štěstí, ale stejně je to zážitek, vzhledem k tomu, že jsem nikdy dřív nespolubydlela. Udělala jsem vám malou typologii. Na konci můžete hlasovat, jaký spolubydlení byste si vybrali vy 😊

Typ č. 1 nesvůdný svůdník – prehistorický čtenáři si možná vzpomenou na moje bydlení první měsíc. Trochu jsem vám ale zatajila, jak to pokračovalo. Zabouchnutím dveří jsem považovala tuhle etapu za ukončenou. Ne tak T., který se o pár měsíců později začal zajímat, jak se vyvíjí můj pobyt. A že mě musí pozvat do nejkrásnějšího baru v Marseille La Caravelle. Lodičky, jazz, teráska a krásně drahý víno. Přátelsky mě poplácával po rameni a vyprávěl o slonech indických. Když jsem tu byla týden, byla jsem mu šumák, pak ale zjistil, že bych mu mohla bejt dobrá, a začal plánovat společné aktivity. Řekla jsem, že uvidíme, čímž jsem myslela neuvidíme. Celý tohle podivný setkání vygradovalo při placení… jee… já si nevzal dost peněz. Řekl v nejkrásnějším a nejdražším baru v Marseille. A tak jsem v nejkrásnějším baru zaplatila asi nejdražší víno v životě za tohodle nesvůdnýho svůdníka. Tak dík za pozvání a přístě zas někde! Čimž jsem myslela nikde.

Typ č. 2 umělec – Jmenuju se Julien, ale to je moc nudný, říkej mi Darel. Karel nebo Darel, teprve s timhle člověkem jsem pochopila marseillský umění. Měl přezdívku, kapelu, dceru, kytaru, surf, kocoura Grizzlyho, po celym bytě nálepky a spoustu neuvěřitelnejch předmětů. Časem jsem si zvykla, že na mě tu a tam ze stropu spadla potápěčská ploutev nebo že jsem na předsíni uklouzla na kolu od trakaře. Nenudila jsem se ani den. Dekorací o sobě byl i sám majitel. Myslim, že jsme si rozuměli v tom, že bysme nejradši dělali všechny zábavný věci, kdyby to šlo. S tim rozdílem, že on si u toho zapichoval do vlasů prskavky, nasazoval koňskou hlavu nebo za kalhoty strkal bambusový výhonky. Jednou jsme ho se Zuzkou a Rafaelem viděli ve městě – se zlatou parukou zrovna seděl na obří soše koně. To je můj spolubydlící. Řekla jsem tiše. Doma se ale krotil a svoji energii tlumil marihuanou. V bytě tak vládla vyklidněná atmosféra a s občasnou dcerou jsme fungovali jako spokojená rodinka.

Typ č. 3 vědkyně – přechod od rozevlátýho umělce k exaktní vědkyni mohl bejt náročnej. Naštěstí se ukázalo, že je taky trochu šílená. Strávila jsem u ní asi 8 měsíců, z toho ji viděla všehovšudy asi 8 dní. Se zápalem, s jakým počítala příklady, dělala i všechno ostatní. Když jsem jednou přijela z Prahy, vítala mě:  To sem ti asi neřikala, že sem teď byla na Mont Blancu, jen tak na dva dny, chápeš! Bytem vždycky prosvištěla rychlostí mistrálu, ohřála si mražený potraviny, sezobala bobule na zvýšení výkonnosti a běžela dál. Se stejnou rychlostí a stejně širokým záběrem střídala i partnery. Milého Brazilce, co mi nepil krev ale džus, vystřídal šedesátiletý matematik odborář. Společně pak počítali příklady u něj doma a už jsme se moc neviděli.

Typ č. 4 Marseillan – hyperaktivitu v bytě brzy vyvážil nový kolok. Dny trávil nicneděláním a prozpěvováním pá pa pá pa du pí pa. Ideální spolubydlící, řeklo by se. Samotnou mě ale překvapilo, jak málo tolerantní k pá pa pá du pí papa budu. Nejhorší to bylo, když člověk přišel z práce a z vedlejšího pokoje se ozvalo Pí pa pa dá pa pa pá a spokojený protahování člověka, co se zrovna probudil. Venku je krásně, ale ten člověk  furt sedí doma, protahuje se a dělá pípapadápapapá! Přitom to byl milej kluk. Průvodce, co si dává ,,chvíli” pauzu od práce. Ale přes pá pa du pí pa pá bohužel nejede vlak.

Typ č. 5 Herci – a tak jsem se zase přestěhovala. Nebojte, k normálu to má pořád daleko. Zakotvila jsem u herců v nejstarší prostitutkovský ulici v Marseille. O zážitcích z ulice vám řeknu jindy, ale s hercema je zatim zábava. Občas se trochu leknu, když se z kuchyně ozve : – Lhals mi ! Vždyckys mi lhal ! – Nikdy jsem před tebou nic netajil ! Naštěstí šlo zatim vždycky jen o repliky z divadelních her. Máme rybičky, piano, akordeon a z okna výhled do nejžádanějších výstřihů v Marseille, takže nuda tu myslim nebude.

Typ č. 6 Bujabéza – úžasná spolubydlící, která doufá, že o ní nikdo nikdy podobnej článěk psát nebude😊