bujabéza

Po měsíci přinášim souhrn novinek z marseillský kavárny. Takže po tom, co odjela Anička, jsem se v práci pokusila neúspěšně otrávit čisticím prostředkem, co někdo nalil do rychlovarný konvice. Zalila jsem si tim čaj, byl pěkně kyselej. Taky mě po tom celkem pálila pusa, a tak jsem si musela jít spravit chuť na Zuzčinu vernisáž fotek Český republiky v centru pro mládež s ochutnávkou český kuchyně.

Byla to příjemná akce, dorazil i Ludovic s holčičkou, co zrovna den před tim začala chodit. Tuhle dovednost hned využila při náletech na mísu s vanilkovejma rohlíčkama. Přišel taky kluk z baťohu, Lagašon a ještě jeden kamarád od Mala, tak to bylo fajn. Každá podobná akce má ale nutně svoji osinu. Tady to byla návštěvnice, co pokládala všetečný dotazy.  Jestli u nás máme auta, kolik lidí už vidělo moře nebo jestli jsou u nás v létě na obloze spíš mraky či je spíše jasno. Zuzka z toho diplomaticky vybruslila víc než se ctí.

Pak přišel smutnej den, kdy se ctí taky vybruslil z práce Nonsens, protože mu skončila smlouva. Šli jsme se rozlučkově projít do novýho nákupáku v docích les Docks Marseille, kde sídlej obchody takovejch dražších designérů, ale je to tam pěkný. A pak jsme hledali u popelnic krabice, aby se mohl přestěhovat. Druhej den jsme využili příležitosti, že M. byla ve Strasu a šli poprvý všichni společně na hodně dlouhej oběd. Nonsens byl sice trochu blázen a taky trochu na zabití, jednou mi řek (prej ve srandě, jasně), že sem tlustá, což mu nikdy nezapomenu, ale na druhou stranu s nim byla aspoň zábava, tak mi teď v práci trochu chybí.

Co mi naopak moc nechybí, je český duo Rado patron a jeho kámoš. S tim kámošem to bylo tak, že mi jednou zavolal někdo do hlasovky s českym vzkazem, že je kámoš Rada a že by se chtěl potkat. Jednou jsem se za nima oběma teda stavila v Radově baru. Ten kámoš se jmenuje Dan, je mu 29 a už tady žije pár let. Přijel sem kdysi se svojí přítelkyní, která je momentálně v blázinci, protože se s ní rozešel. Myslim, že už tohle mi na úvod stačilo. Jako jinak byl milej, ale do svojí kavárny jsem ho nezařadila a v reakcích na zprávy začínající slovy Ahojky slečno… přepínám mezi polohama: odpovídám stroze/nereaguji. Tyhle lidi, co používaj slova jako Ahojky, já nevim no…

Bizarní kulturní zážitek už jsem avizovala posledně, takže poslední pátek v měsíci bejvaj ve Friche zadarmo různý koncerty, divadla a performace. Šli jsme tam s klukama z baťohu a musim říct, že většinu čísel jsem ani při velký snaze moc nepochopila. Tady například pani, co leze na štafle, má na ruce přilepenej mikrofon izolepou a vydává podivný zvuky.

Asi už by vás ale zajímalo, kdo se teda žení, co? Tak já vám to teda řeknu. Lagašon a jeho přítel (ten, co hrál jednou to divadlo s Husou na provázku) 🙂 Oznámili to na večírku, kterej uspořádali u sebe doma. A musim říct, že to bylo dost dojemný. Jsou takovej vtipnej pár, Lagašon je víc přemýšlivej, stydlivej, zatimco Matthieu je typickej lehce afektovanej herec (Panebože, já už to chci říct všem, že se budem brát!), tak se dobře doplňujou. Vtipný taky je, že se seznámili před devíti lety v lesbickym baru, kde se nějakou náhodou oba ocitli. Svatby gayů jsou ve Francii povolený teprve dva roky. Matthieu žije částečně v Lyonu a vyprávěl nám, jak tam tou dobou byly strašný protesty proti přijetí tohodle zákona a jak mu pod oknama chodili lidi s transparentama typu Gayové zabijí rodinu atd. A že tahle Francie, která se teď po atentátech ohání slovama jako liberté égalité ve všech podobách, má taky zaprděnou starokatolickou konzervativní stránku, na kterou se občas zapomíná. Nicméně svatba bude a časem třeba i děti, i když s těma adopcema je to prej pořád běh na dlouhou trať. Na to, že to měl bejt poklidnej domácí věčírek, se to celkem protáhlo a šli jsme pak ještě do nějakýho klubu na francouzský osmdesátky, nedoporučuju:)

A když už je tenhle příspěvek taková směs zážitků, tak to nezakončim jinak než festivalem chutí, kterej se konal v tý ošklivý budově, kde pracuju. Každá země tam měla svůj stánek s jídlama, takže k tomu můžu říct asi jenom to, že neni uplně nejlepší nápad kombinovat africký cukroví, španělský salámy a sushi. Druhej den festival chutí v břiše. Narazila jsem tam taky na českej krajanskej spolek, co působí v Aix, a potkala tam svoji novou estonskou kámošku od Lagašona, která byla u estonskýho stánku (to zelený číro normálně nenosí:)). No a celkem s hrůzou jsem si uvědomila, že o Estonsku teda nevim vůbec nic. Příště se jí aspoň musim zeptat, jestli je tam v létě spíš slunečno nebo se občas vyskytne i nějakej ten mrak…